Knihovnička: Autistky - Clara Törnvallová

Kniha Autistky mě v regále knihovny zaujala zejména proto, že se s ADHD a autismem (které jsou, jak se v poslední době více a více ukazuje, často významně propojené) setkávám ve své psychoterapeutické praxi. Čekala jsem od ní zejména informace, dostala jsem ale i zajímavý čtenářský prožitek. Z části jde totiž o osobní zpověď autorky, které byl autismus diagnostikován ve 42 letech, byť jiná než ostatní si připadala už od dětství. Střípky z jejího života se tu prolínají s odborným pojednáním o problematice autismu, se zaměřením na ženy.

V něčem mi Autistky velmi připomínaly knihu Roztěkané (tu napsaly o ženách s ADHD dvě ženy s ADHD). Připomínají mi je autorčinou osobní zaangažovaností i množstvím příběhů jiných žen. S některými z nich Clara přímo vedla rozhovory, další jsou ženy (a i někteří muži) z minulosti, zejména umělcové a umělkyně, u nichž lze podle jejich životopisu a díla zpětně odhadovat, že by dnes diagnózu poruchy autistického spektra nejspíše dostali. Clara, která pracuje jako kulturní redaktorka, zprostředkovává v knize čtenářům ukázky z jejich díla i úvahy o jejich životě. Tak třeba Lewis Carroll a jeho Alenka v říši divů - právě jsme ji s dětmi četli a tušit, že její autor mohl být autistou, dodalo čtení ještě trochu jiný rozměr. Jako bych skrze události, které se malé Alence dějí, nahlížela trochu i do jeho duše. Jako bych najednou o něco lépe rozuměla.

Clara nám přináší i střípky rozhovorů s odborníky a teoretické informace, které ale i díky beletristickému stylu nepůsobí vůbec suše.

Zároveň jsou Autistky (stejně jako Roztěkané) kritikou společenského přístupu, kritikou snahy zavádět jednotné standardy, které ale lidem, kteří mají odlišné potřeby, neprospívají, kritikou tendence vnímat autisty jako lidi nemocné či nějak narušené. Clara si ale všímá i pokroků, které naše společnost na poli přístupu k autismu činí, a oceňuje je, byť zatím nejsou závratné.

Autistky jsou jednou z těch knih, u které jsem rychle získala k autorce vztah a byla jsem zvědavá, jak to bude dál (což se mi u populárně naučné literatury až tak často nestává). Je to kniha velmi čtivá a vtahující, jen chvílemi pro mě trochu nelogicky řazená. Proč právě v této kapitole píše zrovna o tomhle? ptala jsem se občas sama sebe. Ale pak mi došlo, že co se zdá nelogické mému neurotypickému (plus mínus :) mozku, může pro mozek neurodivergentní být naprosto logické. A rozhodně mě tyto drobné "nelogičnosti" nikterak nerušily ve čtení.

Vnímala jsem, jak velký má Clara kulturní přehled, což asi dává smysl vzhledem k jejímu povolání. Například citáty nejen z literatury, které uvozují každou kapitolu, jsou vybrány velice trefně.

Komu tedy knihu doporučuji? Určitě všem autistům i autistkám i těm, kteří se cítí jiní než ostatní. Také jejich okolí. Vlastně každému, kdo by se chtěl na chvíli zkusit vcítit do kůže druhého člověka s jiným prožíváním. A tak si možná kromě rozhledu rozšířit i svou schopnost respektu a tolerance.