Co jsou emoce? A proč se vyplatí je znát? (2. díl)

V prvním dílu tohoto článku jsem emoce definovala a rozepsala jsem se o tom, k čemu nám slouží. V dílu druhém se podíváme na to, jestli a jak lze emoce třídit, a také si nastíníme důvody k tomu své emoce lépe znát.

Různé druhy emocí

Zamyslíme-li se nad možností emoce třídit, napadne nás, že existují emoce pozitivní a negativní. Ale platí toto rozdělení? A co vůbec znamená?

Emoce můžeme umístit na škále libosti a nelibosti. Z tohoto hlediska pozitivními označujeme ty, které se přibližují k libému pólu (a naopak). Zároveň je ale potřeba říct, že naše emocionalita je komplexní, a i emoce běžně označované jako negativní mohou být užitečné. Když nás například hněv upozorní na to, že jsou v práci překračovány naše hranice, a potom nás motivuje (a dodá potřebné odhodlání), abychom vyrazili za šéfem a požádali o nápravu. Možná jsme hněv v danou chvíli nevnímali jako úplně příjemný, ale když pak odcházíme od šéfa (a zejména pokud on byl ochoten se naší stížností zabývat), jsme na sebe hrdí, máme radost. Veskrze pozitivní důsledky.

Jak tedy můžeme emoce dělit? Na primární a sekundární. Primární jsou ty, které se také někdy nazývají nižší. Jsou nám vrozené, společné se zvířaty, a v literatuře se jich většinou uvádí mezi 5-8. Já jsem jich pro tento článek vybrala 7:

• strach

• hněv

• smutek

• radost

• překvapení

• odpor

• zahanbení

Sekundární nebo také vyšší emoce jsou ty, které už souvisí s naší dosavadní emoční zkušeností, vyvíjejí se tedy během života. Jsou podmíněné kulturou a společností, ve které žijeme. Patří mezi ně například

• nenávist

• ponížení

• láska

• dojetí

• hrdost

• trapnost

• těšení se

a ještě spousta dalších.

Jak se v emocích vyznat?

Někdy ale může být náročné se ve svých emocích vyznat. Odhalit je, pojmenovat je. Slýchám od svých klientů v terapii, že neví, jak se vlastně cítí. Příjemně/nepříjemně, dobře/špatně, další rozlišení může být náročné. Rozpoznávání a pojmenování emocí je přitom něčím, co nám může pomoci - už tím, že hledáme pro svou emoci to správné označení, se na chvíli zastavíme, a zapojíme mozkovou kůru, tj. část mozku, která je odpovědná za regulaci našeho chování. Získáme odstup a nadhled. Díky tomu máme větší šanci, že budeme jednat s rozmyslem a ne impulzivně. Dobrá zpráva je, že praxí můžeme rozpoznávání emocí trénovat. Užitečným nástrojem, který můžeme použít, jsou různé emoční slovníky a seznamy. Já jsem si od Ráchel Bícové stáhla Kolo emocí, které vidíte na obrázku níže. Pokud chcete, můžete si je stáhnout také, na tomto odkazu. Spolu s ním Vám Ráchel přidá i tipy, jak s kolem pracovat.

Emoce primární a sekundární

Když se řekne primární a sekundární emoce, může to ale znamenat ještě jiné rozlišení než to, které jsme si právě uvedli. Jako primární emoce se někdy označuje ta, která vznikla v reakci na vnímání situace nebo události. Například přijdu na oslavu a zjistím, že kamarád, na kterého jsem se tam těšila, nedorazí. Cítím zklamání a smutek. To jsou primární emoce.

Sekundární emoce vznikají v reakci na primární emoci tím, že ji začneme hodnotit. Jestli je vhodná či nevhodná, jestli ji chceme nebo nechceme cítit. Na zmiňované oslavě nás může napadnout: Tohle je ale moje oslava, neměl bych se cítit smutně. Proč mi vlastně tak vadí, že nepřišel? A kromě smutku a zklamání se objeví ještě rozmrzelost a naštvání na sebe. Zatímco primární emoce by nejspíš docela rychle odezněla, tím, že ji začneme hodnotit a nabalovat na ni další emoce, můžeme ji nepříjemně natáhnout.

Co s tím? Můžeme se zkusit na chvíli zastavit. Na oslavě si třeba odskočit na toaletu nebo odejít do kuchyně, kde budeme sami. Uvědomit si, co se právě stalo. Na jakou situaci jsem to vlastně reagoval a jakou emocí? Vrátit se zpátky k primární emoci. Přijmout, že ji mám. Říká něco o mně, o mých potřebách, o mém vztahu ke kamarádovi. Už tím, že emoci přijmu, se s ní něco stane. Můžu zkusit i nějaké další techniky pro práci s emocemi, zejména, pokud je silná. A pak se vrátit za ostatními, emoci si vzít s sebou, ale už jí nevěnovat velkou pozornost. Možná si po čase všimnu, že se proměnila. Nebo odešla.

Proč se vyplatí emocím rozumět?

Proč se vyplatí emocím rozumět? Vyplývá to z jejich funkcí. Emoce jsou důležité. Pomáhají nám s navigací vlastním životem. Budeme-li jim lépe rozumět, můžeme lépe rozumět sobě i druhým. Komunikovat, co se s námi děje. Vědět, co můžeme očekávat od druhých, když se něco děje s nimi.

Emoce nemůžeme nemít (a ani se je nevyplatí potlačovat). Můžeme s nimi ale pracovat, regulovat je, aby nás nezahltily, aby nás spíše obohacovaly a pomáhaly nám, než nás obtěžovaly. S některými tipy se potkáte v dalších článcích, včetně doporučení na knihy, které mi připadají užitečné. Zároveň je důležité říct, že na cestu práce s vlastními emocemi nemusíte být sami, pokud nechcete - můžete se na ni pustit společně s dobrým kamarádem, s partnerem, nebo i s psychoterapeutem.

Držím nám všem palce!