Co se můžeme učit od starých lidí (o pozitivní psychologii)?
Mám dědečka a babičku, kterým je oběma přes 80 let. Vždycky jsem je měla moc ráda, trávila u nich prázdniny a těšila se na jejich návštěvu u nás. V posledních letech jsem často přemýšlela, jak to dělají, že jsou tak vitální, tak v pohodě, i ve svém věku. A když jsem před nedávnem dostala otázku, kdo je mým ženským vzorem, ze všech možných žen, které znám, mi první přišla na mysl právě babička. Proč?
Zaprvé - oba, děda i babička, jsou
hodně pracovití. Teď už jim pohybový aparát tolik neslouží, ale když ještě
mohl, byl děda v podstatě od rána do večera venku, na zahradě,
v dílně, stále něco vyráběl, udržoval, přetvářel. Babička se zase otáčí
v kuchyni, je to vyhlášená kuchařka v široké rodině. Každodenní život
jim strukturují drobné rituály - dopolední čaj u televize, oběd přesně ve 12,
cesta na nákup hned po obědě, odpolední čaj na dvorku. Jsou neuvěřitelně
pohostinní, schází se u nich členové široké rodiny. Přestože to v životě
neměli úplně lehké, udržují si pozitivní naladění, zvlášť babička, která je na
jednu stranu velmi starostlivá, na druhou stranu i náročné věci přijímá
s určitým pragmatismem "To tak v životě chodí, to se tak děje."
Myslím, že spoustu jejich návyků a životních postojů bych mohla doporučovat
klientům v rámci své psychoterapeutické praxe.
Při procházení starších čísel časopisu Respekt jsem ve vydání ze začátku října narazila na článek na velmi podobné téma. Jmenuje se Jak šťastně stárnout. Článek následuje série rozhovorů s lidmi veřejně známými, kterým je 80 a více let, na téma jejich životní spokojenosti. A protože mi některé odpovědi připadají velmi inspirativní, ráda bych se s Vámi o ně podělila.
Jiřina Šiklová (socioložka, 83 let):
Co děláte pro to, abyste byla ve vašem věku spokojená?
- Zaprvé mám dostatek zájmů. A pak také dostatek přátel. Bude vám to připadat pitomý, ale když mi někdo zavolá a chce se vidět, musím se podívat do diáře, kdy mám čas. Mám ho plný.
Jste dnes vyrovnanější než za mlada nebo ve středním věku?
- Jsem. Tehdy jsem si myslela, že musím pořád do něčeho zasahovat. Dnes si říkám, že můžu jen konstatovat, sdělit svůj názor. Respektive můžu být i aktivní, ale není v tom nějaká blbá nutkavost.
Co byste doporučila člověku, aby dobře zestárnul?
- No... být sám se sebou vyrovnaný. Pokud možno si nevyčítat to, co člověk zvoral. Být to schopen reflektovat, ale netrápit se. A udržet si přátele, i když vás to občas krká. Já si vždycky řeknu, vždyť ty jsi taky takhle protivná jako oni. Důležitá je schovívavost, vůči druhým i vůči sobě.
Linda Wichterlová (zubařka, 101 let):
Cvičíte si paměť?
- Dodnes stále hodně čtu, zajímám se o dění kolem sebe, včera jsem byla na křtu jedné knihy, ale to spíš náhodou, že mě vytáhla jedna známá... No a jsem taky obklopená početnou rodinou, třeba tuhle sobotu se všichni sejdeme a budeme slavit narozeniny mého syna, bude mu 77 let.
Kdybyste měla uvést recept, jak šťastně zestárnout, jak by zněl?
- Prožít život s hodným a milovaným partnerem. To je nejlepší předpoklad šťastného a veselého stáří. Já jsem sice už dvacet roků bez manžela, ale i tak je to pořád základ, na kterém spokojené stáří pevně stojí.
Jiří Černý (hudební kritik, 82 let)
Pořád jezdíte po Česku s hudebními pořady?
- Ano, letos, pokud Pán Bůh dá, jich budu mít kolem stovky. Mám tak tři týdně, jen od června do srpna si dělám prázdniny. Mě to velice baví.
Vyvolává ve vás hudba pořád ještě tak silné prožitky jako v mládí?
- No tak to bych lhal. (...) Ale dodnes se mi stává, že se objeví na scéně někdo a já chci od něj všechno slyšet.
Co byste doporučil mladšímu člověku, aby dobře zestárnul?
- Vybrat si tu práci, která vás nejvíc baví. Pravý opak než říkala generace mých rodičů: "Tohle si dělej pro zábavu, ale hlavně ať umíš něco, co tě uživí..." To jsem nikdy nedělal. Největší štěstí je mít se pořád na co těšit. A to já mám. Když jedu z domova, tak se těším, že budu lidem hrát. A když pak jedu zpátky, už se zase těším na ty svoje tři holky tady doma.
Zdeněk Svěrák (dramatik, herec, autor písňových textů a spisovatel, 82)
Jak se vám to daří (být šťastný)?
- No... ona ta písnička, co jsme s Uhlířem dělali, "Dělání všechny smutky zahání", je skutečně pravdivá. Mě těší pracovat, mě baví hrát divadlo.
Měníte se nějak s věkem?
- To by vám asi řekl někdo jiný, já si připadám pořád stejný. Vždycky jsem byl takový harmonizátor. Mám rád pohodu, rád si užívám s lidmi hezké chvíle. Jsem vděčný za pět minut, kdy si sedneme na kafe a někdo řekne vtip. To je pro mě perlička na nitce. Život se skládá z chvil a já se snažím přispívat k tomu, aby bylo příjemné. A jak člověk stárne, víc si jich váží.
Co byste poradil mladším lidem, aby zestárli spokojení?
- Nejít na odpočinek. Pokud to jde, tak prostě pracovat, dělat do úmoru. Pak nemáte čas na nějaký kalný myšlenky. Vždycky jsem obdivoval kolegy, kteří hráli až do smrti. To byli pro mě hrdinové. Třeba Láďa Smoljak hrál ještě deset dnů před smrtí. Dělal svoje řemeslo a lidi ho obdarovávali smíchem.
Vybrala jsem samozřejmě ty odpovědi, které mě nejvíce oslovily. A je patrné, že každý z dotázaných má svůj - trochu jiný - recept. Jaký návod na spokojený život mi ale po přečtení všech článků vyvstává?
- Dělat práci, která člověka baví, a dělat ji, jak dlouho to jen jde; obecně - zůstat aktivní, dělat věci, které člověka baví, a zajímat se o dění kolem sebe
- Budovat a udržovat dobré vztahy
- Umět se dívat na věci s nadhledem a vážit si maličkostí
Až budeme v dalších článcích nahlížet do odborné literatury o pozitivní psychologii, uvidíme, že podobné rady se budou objevovat i v nich. Ne jen pro seniory, ale pro lidi všeho věku.
(Zdroj: časopis Respekt, ročník 29, č. 41)